DPH MOSS

Co se změnilo od 1. ledna 2015 v oblasti účtování DPH za služby?

1. ledna 2015 došlo ke změně způsobu určení místa daňového zatížení DPH v oblasti telekomunikačních, vysílacích a elektronických služeb poskytovaných spotřebitelům na území Evropské unie.

Nyní místem zdanění těchto služeb je místo, ve kterém má spotřebitel trvalé bydliště nebo obvyklé bydliště. Jedná se o zrušení dříve platného pravidla, ve kterém místem zdanění bylo sídlo poskytovatele služeb. Změna se týká pouze služeb poskytovaných spotřebitelům.

Je přihlášení k DPH MOSS povinné?

Přihlášení do systému není povinné. Změny se netýkají prodeje mezi podnikateli (B2B), a také prodeje spotřebitelům a podnikatelům mimo EU – v těchto případech zůstávají platné daňové předpisy.

Kdo je spotřebitelem a jak se ho účtuje?

Spotřebitelé by měli být chápáni jako osoby, které nejsou plátci DPH, např. fyzická osoba, která nakupuje a tento nákup nesouvisí s podnikatelskou činností. V praxi to znamená, že prodejce elektronické služby (např. elektronická publikace) musí přidat DPH podle sazby státu, z kterého spotřebitel pochází.

Pokud například česká firma prodá publikaci zákazníkovi z Velké Británie, musí přidat k tomuto prodeji příslušnou sazbu pro stát spotřebitele, a to je 20 %. Do konce roku 2014 by firma měla uplatnit 23 procentní sazbu DPH, která platí ve státě sídla firmy. Aby poskytovatelé služeb nebyli nuceni registrovat se v každém členském státě, ze kterých pocházejí zákazníci, byl zaveden zvláštní systém tzv. DPH MOSS.

Čím jsou telekomunikační a vysílací služby?

Telekomunikační služby zahrnují mj. poskytování služeb mobilních sítí, přístupu k internetu a podobně. Mezi vysílací služby patří přístup ke kabelové a satelitní televizi.   

Čím jsou elektronické služby?

Předpisy Evropské unie je definují jako „služby poskytované prostřednictvím internetu a elektronické sítě, jejichž poskytování – vzhledem k jejich povaze – je v podstatě automatizované a vyžaduje minimální účast člověka, a jejich realizace bez využití informačních technologií není možná“. V praxi jsou elektronické služby například:

• prodej elektronických publikací (elektronických knih), elektronických předplatných a přístupů k placeným zdrojům internetových stránek,
• prodej softwaru v digitální podobě včetně licenčních klíčů,
• prodej přístupů k internetovým aplikacím (např. v modelu SaaS),
• hosting internetových stránek, internetové disky, domény,
• inzertní portál a online aukce (elektronickou službou je možné umístit nabídky za poplatek, provize je účtovaná službou),
• přístup k internetovým hrám (např. předplatné, další příslušenství, virtuální měna).

Jaké jsou vyjímky od elektronických služeb?

Pro daňové účely elektronickými službami nejsou mj.: 

• služby poskytované odborníky, např. právníky a finančními poradci, kteří poskytují poradenství elektronickou poštou,
• vzdělávací služby, při nichž je obsah kurzu předáván učitelem,
• reklamní služby v novinách, plakátech, televizi, korespondenční kurzy,
• on-line rezervace služeb, které jsou realizovány mimo internet, např. vstupenky na kulturní a sportovní akce, hotely, půjčovny aut atd.    

Elektronická služba je dříve nahraný programovací kurz, který uživatel může za poplatek stáhnout na počítač nebo přehrát on-line. Elektronická služba však již není programovací kurz ve formě kontaktu s moderátorem během přímého přenosu.